Dnes se podíváme na další supervlastnost a tou je trpělivost. Co to vlastně je? Asi zase nějaký přežitek, pozůstatek po našich stařenkách. Takové nápady už dávno nejsou v módě. A co trpělivost znamená? Asi to, že bychom měli stále trpět, trápit se a dělat věci, které nás nebudou bavit? Aha, nebo možná tento pojem označuje nějaké pidimužíky nebo permoníky, které roznáší lidem kytičky. Protože jedno české přísloví říká, že trpělivost přináší růže. Pojďme se na ni podívat blíže.
Ano, je pravda, že toto slovo má kořeny již v dávných dobách. Dokonce bylo známo ještě mnohem dříve, než byla na světě generace našich prarodičů. A je také pravda, že u většiny dnešních lidí v módě není. Dnes každý chce dosáhnout svých cílů co nejrychleji, mít hned splněná všechna přání a nikomu se nechce zbytečně čekat a tím ztrácet čas.
Přesto je tato vlastnost velmi důležitá. Potřebujeme ji téměř při každé činnosti a aktivitě. Zkusme si vyjmenovat pár praktických ukázek: když vaříme, není vše hotové lusknutím prstu, nebo když jedeme na dovolenou, nejsme v cílové destinaci za pět minut, ale musíme vydržet několik hodin. Maminky, které rády chodí do různých obchodů, často musí čekat před pokladnou, než zaplatí řada zákazníků před nimi. Stejné to může být například na poště, na úřadech. A vy, kdo jezdíte do školy autobusem, ráno čekáte nebo skončíte ve škole dřív a stejně musíte čekat. Někteří školáci se velmi těší, až dokončí školu nebo až budou chodit na další. Někdo se těší, až bude velký (to se taky těším). A tak dále…
Při všech těchto jmenovaných situacích potřebujeme určitou dávku trpělivosti. Můžeme si myslet, že když budeme spěchat, tak budeme rychlejší než ostatní. Ale co tím vlastně získáme nebo kde budeme nebo v čem nám to pomůže? Nepomůže nám to v ničem, jen se budeme zbytečně stresovat. V důsledku na tom budeme stejně jako všichni, kteří jsou okolo nás. Ti, kdo vyběhli závod po nás, doběhnou do cíle také. A nevadí, že se tak stane o nějakou chvilku později. Všichni máme nějak vyměřený čas života zde na zemi a žádnou lidskou zásluhou si nemůžeme tento život prodloužit ani o sekundu. Všichni máme stejně dlouhý jeden den, stejný počet hodin. A nezáleží na tom, jestli člověk nějakou práci zvládl ve středu nebo až ve čtvrtek. Důležité je, že to vůbec udělal, důležitý je výsledek. Bůh má pro každého život načasovaný dokonale. Je pošetilé si myslet, že s naším rozumem a s naším spěcháním to dokážeme lépe. Dobré je žít podle Božího načasování a věřit mu v tom.
Když jsem byl malý, pamatuji si, jak jsme se u nás na vesnici modlili litanie k Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu. Slova tam byly takovéto: „Srdce Ježíšovo, trpělivé a nejvýš milosrdné.“ Ježíš byl mužem velké trpělivosti, můžeme to poznat na první pohled z nedělních evangelií. Například něco vysvětloval lidem a oni to stále nechápali. Možná, že někdo by si v dnešní době řekl, že nemá cenu něco vyučovat, když ho nikdo neposlouchá nebo nechápe. Ale On nad nimi nikdy nezlomil hůl, vždycky jim dal novou šanci a řekl jim to znovu. Má s námi lidmi nekonečnou trpělivost. Nedívá se z nebe a nepočítá to, co se nám nepovede nebo co uděláme špatně, ale znovu dává důkazy o své lásce a čeká, až ji pochopíme.
Myslím, že i my se máme naučit takové trpělivosti s lidmi. Nemusíme hned vycházet na náměstí a vyučovat tam kolemjdoucí a být k nim trpěliví, když nás nebudou chtít poslouchat, ale můžeme začít u naší maminky, v naší rodině. Tam doma, kde bydlíš. Například, když Tě maminka, nebo babička požádá o radu se svým počítačem nebo mobilem, zkus vysvětlovat klidně a s rozvahou. A celý postup můžeš zopakovat několikrát, pokud ho nepochopí napoprvé. Zkus si přestat myslet, že Tvůj mladší bratr nic neumí, ale měj s ním trpělivost a dej mu šanci, ať se může od Tebe učit. Zkus vydržet poctivě u psaní svého domácího úkolu. Buď trpělivý sám k sobě, třeba když se učíš na písemku do školy nebo když se učíš na hudební nástroj a stále dokola děláš tu samou chybu. Nebo ke kamarádovi, který si od Tebe kdysi půjčil knížku a vždycky při setkání se Ti omlouvá, že ji zase zapomněl vzít.
Tento povahový rys nemáme všichni vrozený, velmi záleží na temperamentu a výchově, ale není nemožné si jej doplnit nebo se o něj alespoň snažit. Kdo se naučí být trpělivý, ten si velmi zjednoduší život a bude vyrovnaný i v dobách, kdy před ním bude důležité rozhodnutí. Ne vždycky se všechno daří podle našich představ a plánů, ale je dobré být srovnaný s tím, jak to je, a dokázat vyčkat, než nastane ten správný okamžik na další kroky.
Moc vám přeji, abyste dobře „čekali“ a aby to vždycky přineslo to nejlepší ovoce.
Váš Honza
